Sedlčany. Rallycross. Letos se uvidíme tváří v tvář poprvé. Už nezávodím. Jen čumím a někdy k tomu něco kváknu do tlampačů. Tentokrát ne. Nešlo to. Chřipka. Ale nedělně - odpolední slunce tak dlouho provokovalo palčivost touhy setkat se s panem Rallycrossem, až jsem to číslo vyťukal. - Edisone, jak hodláš strávit zbytek neděle? - Nevím. - Jedu do Sedlčan. - Dej mi deset minut. Ani jsem nemusel říkat, co se jede. Věděl to. Jako každý, kdo se jednou s tímhle pánem zapletl. Jako každý, kdo ví o každém jeho dalším kroku. Jako každý, kdo těžce nese, že pan Rallycross může žít i bez něho. Jako každý, kdo cítí, že tenhle arogantní parchant, co si jde vlastní cestou bez ohledu na překážky do cesty mu kladené, kdykoliv zavolá, budu já ten, komu se nebude dobře spát. A je to fuk, jestli pán, říkejme mu důvěrně RC, volá ze světa, noblesně vyšňořenej ve smokingu, nebo volá z Čech, kde mu stříhaj spíš na obnošenou vestu a on sám tu nemá ani na večeři. Chcete ho vidět! Pokecat. Setkat se. Vypít s ním nějakej ten žejdlík, sežrat tu přepečenou nebo uvnitř studenou klobásu, která je stejně v ten moment nejchutnější na světě, čichnout k jeho parfémům, na jejichž ropný, či pryžový ocas nejde zapomenout, nechat se zpráskat sluníčkem a prachem a v pondělí ráno tak trochu nenávidět budík, kterej vás vyrve z romantického vyprávění pana RC a vrhne vás zpátky do reality.
S Edisonem jsme najezdili za tímhle romantickým egoistou fakt hodně mil. Tahle jízda je jiná. Za naším autem nevlaje kára se Shrekem. To bylo. Teď je to jiný. Učíme se jezdit za eRCéčkem bez závoďáku, bez závodnický licence, závodnický modlitebny (stanu), oltáře (bedny s cajkem na kolečkách) a závodnický atmosféry vytvářený všema vyhrabanýma týpkama, kteří kdy tvořili náš tým. Nejedou s námi v autě, ale přesto tu jsou… Těžká škola! Kecáme. Téma stejné jako tenkrát, ale tónina je jiná. Klidnější. Chybí úderné, vlezlé kantilény. Ale dobrý.
Konečně parkoviště. Tlampače jsou slyšet z dálky. Autem jsme jeli v klidu, na pohodu. Ale teď? Ženeme své nohy jak cvoci. Jako kdyby nám mělo něco utéci. Jako kdyby to, co už nám uteklo v sobotu a dnes dopoledne mělo být to poslední, co nám smí ze života pana RC zůstat utajeno. Jdeme zadem. Jako za starejch časů. Nechceme potkat nikoho, komu bychom měli vysvětlovat proč… Proč nic nejedete? Proč nehlásáš? Proč…Chceme si to užít. Dvě bahna, prosím. Polykáme skvostné zrzouny, patrně lobkowický, a dostavuje se omamný pocit svobody, jak jsme ho znávali.
Kartcross. Neskutečný. Magoři. Vylízaný palice jeden jako druhej. Nádherná runda! Nádherný semifinále! Nádherný finále! Jirka Havelkovic. Zdálo se nám, že on by tak nějak mohl být hrdinou závodu, který nesebral žádný z věnců. Kdo vyhrál? Copak já vím, říká Edison, nevěděl jsem, jakej souboj mám sledovat dřív.
Historici. Šestnáctky. Marek Zeman a stará stotříca eReSo. Neskrývám, že to byl jeden z momentů, abychom tu byli. Úžasné. Tahle třída je našlapaná až po hrdlo. Když se na trati setkají dvě eLeRy, Franty Soukupa a Jardy Marchala a již zmíněná eReSa v souboji s modernější technikou Sůůůzůůůkýýý Pavla Steinera, soutěžáka proti kterému jsme s Pepem Míkou také startovali, shledávám se vytrženým z místa a času a jedu si na vlnách vzpomínek z dětství. Dík, že smím tu chvíli být… Jdu pro další dvě bahna. To se nedá. Dokonce tu jedou holky. A parádně. Svatá čtveřice Hanka, Valentina, Tereza a Jana. Jeden by řekl: Hustý… Jó, a bacha na Marcela Suchého. Ten tuhle divizi vidí jinak…Dvoulitry. No jasně, hezký. Po trati jezdí kluci, který známe přece. Sem by se hodil Shrek. Jó, bacha na Jirku Matějku. Ten tuhle divizi taky vidí jinak…4x4. Dalo to práci. Vyhecovat Čížu, který za námi vylezl na stráň, aby do svého sóla zakomponoval temperamentní jižanské rytmy, dalo trochu práce. Ale dal to. Číhat na Čížu, jak se s tím svým památkářsky chráněným povozem sžil… A už to umí… to se do mého zážitkovníku hodí.
Nešenl 1600. Co asi stojí za tím, že Honza Skála startuje na miníkovi? Auto slabší, než VW Polo, ale šofér to dohnal pazourama a vtipem joker lapu. No ještě, aby ne. Klouček s takovýma zkušenostma? Ale před finále bych si na jeho druhej flek nevsadil, že ne Edisone? Ne!
Super 1600. Sedlčanský Pepin. Šusta. Škodovka z jiného světa. On ví. A my už to teď taky víme. Hodně štěstí v Evropě! Koutných Martinóóó, klobouky smekáme!!!
Turingy dvoulitry. Roman, no. Co byste od něj v Kotlině chtěli? Příště ho nechte jet se zavázanýma očima. Sázím, že o víc než o vteřinu rychlejší nebude! (-: (-: (-: Hele, ten Ratajský jede Kučerovu Fábku? Vypadá to. A Ondra Havlík změnil barvy? Jo jo, výroční model Peugeot… No až se ten kluk naučí tu pravou zatáčku před výjezdem do kopce, budou s ním potíže…
Turingy nad dva litry. Škoda Olivera Grubera a jeho Sierry. Ale maďarský týpek Tibor Tajmel to vzal za něj. Ten tomu báwu rozumí. Karle Václavíku, paráda! Pořád ta stará dobrá kastle původem od Ráci?
Superkáry. No ono celý odpoledne čekáš na to nejhlavnější finále, abys pak poděkoval předešlým divizím za nádherný závody. Jasně, že ta síla těch aut je ohromující… Jenže Maxík Pucherovic jede techniku z jinýho levelu. Ujede a finýto. A jaký to bejvalo jelito. A dnes? Škola světového závodění prospívá, jen jí umět zaplatit. A bacha: Konečně máme po krátké pauze zase komu držet palce. Autokrosař Míra Neumann poponesl český prapor této divize dost vysoko. Druhej flek je vzhledem ke všem okolnostem naprosto famózní záležitost, která v zážitkovníku nebude chybět. Nesetkal se ten Míra s panem RC tady vlastně poprvé? Musíme s ním příště pokecat, jak se mu pán líbí.
Jedem domů. Šichta. Kecáme. Jsme hodně chytrý, jako vždy. Užili jsme si to hodně. Pan RC po dlouhý době pustil do Čech hodně dobrýho k vidění a cejtění. Kecáme, soudíme, přemýšlíme a najednou se zase s Edisonem přistihneme, že jsme ve vzpomínkách. Ty vole to tenkrát? … ale to už sem do současnýho zážitkovníku nepatří. O tom už se psalo. Že né na papír? To neva, v hlavě a v srdcích to máme. A smazat to nejde!
text: Marek Cihlář
