Všechno je jednou poprvé a tak jsem se i já vydal na závod ME v rallycrossu někam jinam, než na okruh do Sosnové. Když mi Tomáš Racek nabídl, svést se s ním do Belgie, chvilinku jsem váhal, ale nakonec se rozhodl jet a musím teď zpětně říci, že to bylo správné rozhodnutí.
Do Belgie jsme se vydali v pátek v podvečer. Termín odjezdu byl asi 50x změněn, ale nakonec jsme se dohodli na odjezdu v 18:30 z Prahy. Aby to nebylo logisticky snadné, jeli jsme z Prahy do Volduch ve čtyřech lidech a jedním obrovským psem Eliotem. Aby toho nebylo málo, jeli jsme vozem Škoda Fabia. Že Fabie není zrovna největší auto, víme všichni, ta naše navíc vezla půlku produktů společnosti NIKON, kterou je Tomáš Racek zásoben a osobní věci celé posádky. Kdo tedy potkal v pátek na dálnici na Plzeň naloženou a na dorazech jedoucí Fábii - věřte, že jste potkali nás :o).
Ve Volduchách nás již čekal velký Peugeot Boxer, který je pro devět lidí a má dostatečný zavazadlový prostor, takže se skladováním nebyl problém, i když batoh navíc by se už nevešel. Celkem se nás tedy na cestu do Belgie vydalo osm. Chlapci za volantem nasadili tréninkové tempo a tak nám cesta utíkala velice rychle. Zasekli jsme se jen dvakrát, poprvé za velmi silného deště a podruhé díky odstavenému kamionu na německé dálnici. Do belgického Maasmechelenu jsme tak dorazili ve tři hodiny ráno. Auto jsme nechali zaparkované na přilehlém parkovišti a do depa šli pěšky. Všichni zabrali místa ke spaní, kde se dalo, já jsem si ustlal hned vedle pravého předního kola krásné Škody Fabia Zdeňka Čermáka a po zbytek noci mu jí hlídal. :o) O tom, že jsem jí hlídal opravdu důkladně se přesvědčil i jeden z mechaniků Pavla Koutného, který když slyšel zvuky jdoucí ze střelnice týmu CB AUTO, šel vykonat svou biologickou potřebu raději o pár metrů dál… (prý mé chrápaní připomínalo zvuk hladového medvěda!)! :o)
Je sobota ráno, probuzení je více než příjemné a venku prosvítají sluneční paprsky, víte když se probudíte a vedle vás v klidu odpočívá krasavice, která je připravená předvést za pár minut svůj životní výkon v klidu vás to zrovna nenechá a tak jsem se i já vysoukal ze spacáku, do kterého jsem se dle názorů některých nemohl v žádném případě vejít, a šel udělat první své foto z Belgie. A koho jiného než právě výše zmíněné krasavice! :o)
V depu se začínal probouzet život okolo 8 hodiny ranní. Začínaly prvně burácet motory, poslední opozdilci absolvovali technickou přejímku, další prováděli ranní očistné rituály. Do toho všeho proudili do areálu závodiště první fanoušci z celé Evropy. Zde bych chtěl poděkovat právě Zdeňkovi a jeho týmu za azyl, který mi poskytl. Do té doby jsme se vůbec neznali a tak jim děkuji za možnost přenocování, možnost pracovat na fotogalerii, dobíjet si baterie a vlastně za vše a doufám, že jsem se jim moc nepletl pod nohy! :o)
První tréninkové jízdy začínaly v 10:30 a tak bylo dost času prozkoumat „konkurenci“ českých jezdců. Samozřejmě se ve světě rallycrossu trochu orientuji a tak vím, koho jsem zde mohl čekat. Z domu jsem měl od výborného fotografa Toma Němce také jasný úkol. Za každou cenu najít Françoise Duvala a nechat od něho podepsat Tomovi fotky z Anglie. Úkol zněl jasně „bez podpisů se nevracej“! Nejprve mne napadlo, že bych fotky mohl podepsat sám, on by to stejně nepoznal, ale nakonec se ve mně probudilo srdce fotografa a tak první kroky směřovali právě ke stanu „Dudu“ Duvala. Ten si právě užíval svou snídani, když jsme k němu dorazili s dalším členem naší výpravy - Honzou. Po krátkém okounění jsem se osmělil na Françoise zavolat, a dát mu na vědomí naší přítomnost. Dudu asi po tom, co viděl, že jsem mnohem větší než on, dostal strach a přišel. :o) Neee naopak, byl velmi milý a ochotně nám nejen podepsal fotky, ale nechal se s námi zvěčnit… tedy s každým zvlášť a tak hned druhá fotka sobotní dne je právě s Françoisem Duvalem.
S Honzou jsem po tomto úlovku šli projít depo a hledat další české zástupce. Velkým zklamáním byla neúčast Standy Šusty, kterého bych zde moc rád viděl. V nejsilnější divizi D1 jsme měli jediného zástupce a to v osobě Pavla Koutného. Atmosféra v jeho stanu byla pohodová, což nás potěšilo. Našli jsme také ostatní české zástupce, Josefa Ira, Pavla Vimmera, Romana Častorala, Viktora Mužíka, Jaroslava Kalného a Václava Veverku staršího. V celém depu panovala pohodová atmosféra, která se ale měla změnit na čistě závodní už za pár okamžiků. Celá trať v belgickém Maasmechelenu je divácky velice vděčná. Dá se říci, že kamkoli se postavíte, vidíte většinu trati. Co mě docela zarazilo, byla absence jakékoli tribuny. Zapomeňte na sosnovský okruh s tribunou, zapomeňte na toalety zadarmo a ve velkém množství! Na belgickém okruhu je šest záchodů pro všechny… Takže si dokážete přestavit, jak to tam po závodu vypadá mimo oficiální toalety. Na druhou stranu jsou ale za poplatek čisté jako dětská prdélka. K dispozici zde byly i sprchy, kde po většinu dne tekla teplá voda a i když jsem se do ní vešel tak tak, byla v sobotní večeru příjemným osvěžením. Tribuny jak je známe u nás zde tedy nenajdete, najdeme zde ale svodidla, na kterých je ještě připevněná ocelová konstrukce. Ta je propletena pletivem a ještě vyztužena ocelovými lany a tak je divák více méně v bezpečí a to na úrovni trati.
Úderem 10:30 začaly první tréninkové jízdy a já jsem pochopil, co je zde jiné než na našem sosnovském okruhu - jedním slovem všechno! Já se pohybuji hlavně v rally a tam je spousta různých zatáček, ale profilem jsou hodně podobné a průjezdy jsou také více méně stejné. Okruhové závodění je ale jiné. Hned první pravá zatáčka je snad nekonečná, nejprve utáhne, potom povolí, aby hned znovu utáhla svůj poloměr do úzka. Doteď nechápu, jak se tam mohli vedle sebe vejít tři auta. Prvně jsme tak na trati mohli vidět pobíhajícího Racka, ale také třeba po trati jezdící Veverku. :o)
Velkým překvapením byl vítěz měřených tréninku v nejsilnější divizi, velmi nenápadně jedoucí Marc Laboulle. Skvělý čtvrtý čas zajel taky Pavel Koutný, jehož jízda by se dala nazvat jízdou „profesorskou“. Pavel jel až neuvěřitelně čistou stopu, který byla ale evidentně stopou velice rychlou. Čtvrtý čas zajel také v divizi 1A Zdeněk Čermák, ale i Roman Častoral v divizi D2. Jak je vidět, bylo číslo čtyři českým jezdcům v měřeném tréninku zamluveno.
Z pohledu diváka musím konstatovat, že trať je velmi rychlá, po startu se závodnici poskládají do první pravé, který je na dvakrát zlomená. Poté si buď vyberou cestu do Joker Lapu nebo pokračují táhlejší levou, na jejímž konci je levá vracečka. Následuje rovinka a pravá skoro vracečka na šotolinu. Výjezd do kopce, a pravá přes horizont, která je nekonečně dlouhá a přivede závodníky na cílovou rovinu. Já jsem zaujmul místo hned v první zatáčce. Přátelé, když se proti vám řití ty úžasné stroje - ano, doslova řítí proti vám a doslova pár metrů od vás to zlomí vpravo, to je adrenalin. Nechápete, jak dokážou z rychlosti převyšující 150 km/h během několika sekund zaklapnout skoro na nulu a to bez jediné známky zvlnění vozu. Dá se říci, že to co jsem viděl, skoro popírá zákony většiny věd co znám. :o) A to je teprve trénink.
Vedoucí výletu – Tomáš Racek stále běhá po trati, chvílemi si i před vozy lehá (prý aby měl ještě hezčí fotky) a o přestávce mizí se svou nastávající v press centru, kde vám sděluje on-line informace a nahrává fotky. Já si v klidu jdu na hranolky - hold nemít vestu má i své výhody. To už ale začíná vyvrcholení dnešního dne, první rozjížďky. Ty začínají místní borci vozy s náhonem na zadek a velkostí malé dodávky (ani né tak výškou jako délkou). Jejich výkon a délka je taková, že v první zatáčce vůz doslova sedí na „zadku“, zatímco přední kolo je ve vzduchu. Právě oni nám hned v první rozjížďce předvádějí strkanici, která připomíná odstřelení několika kilo hlíny.
První rozjížďka divize D2, vozy s pohonem zadní nápravy. Skvěle vyrazil Roman Častoral a pral se po celou dobu o první místo s Derekem Tohillem. Nakonec se však po projetí Joker Lapu zařadil za ním a dojel si tak pro pěkné druhé místo.
Nejdramatičtější byla rozjížďka divize D1A. V první rozjížďce zazářil Zdeněk Čermák, který odstartoval jako první a dokončil rozjížďku taktéž jako první. Horkou chvíli si v druhé rozjížďce zažil Jaroslav Kalný, ten kolidoval z Joker Lapu vyjíždějícím Timerzyanovem. Oba skončili v hodinách a ztratili zde několik drahocených vteřin. V další rozjížďce měla svůj den německá závodnice Mandie August, jak jinak si vysvětlit její vystřelení Václava Veverky z trati přímo na pneumatiky, které zničily předek vozu. Václav se na trať ale naštěstí vrátil a přes drobnou chybku v první zatáčce svou první rozjížďku ještě dokončil.
V nejsilnější divizi kolidoval v první zatáčce Pavel Koutný s Kennethem Hansenem. Hansen doslova na Koutného naskočil a tak mu poničil zavěšení zadního kola. Možná i proto Pavel dokončil svou rozjížďku na posledním místě.
První sobotní den tak byl za námi. Skvěle fungující organizace a úžasné souboje přinášely hned několik otázek, které může zodpovědět až nedělní den…. Nyní je před námi sobotní večer… o tom ale až zítra….
