Je tomu již více než pět let, co jsme mohli poprvé spatřit Honzu Skálu, mladičkého pražského jezdce, na rallycrossových tratích. V roce 2006, tehdy patnáctiletý Honza, poprvé okusil atmosféru oficiálních podniků MMČR na dvou podnicích, aby hned o rok později trápil své soupeře v kompletní sezóně, kterou proměnil v první mistrovský titul v divizi H1A. Stejný výsledek zopakoval v roce 2008, což znamenalo druhý přírůstek do sbírky celkových prvenství. Další tři triumfy přidal v roce 2009, kdy bral titul v divizi 6 a divizi 4 jak české tak i rakouské. Ve stejném roce se Honza účastnil i ambiciózního projektu FormulaSTAR, který vyhrál, což mu otevřelo dveře i do světa formulového závodění.
Byť bylo jeho vítězství v tomto projektu obrovským úspěchem, fanoušky rallycrossu následně zarmoutilo. V roce 2010 totiž znamenalo Honzovu roční pauzu v rallycrossu a jeho plné soustředění se na svět okruhových závodů. I když se Honza věnoval jen formulím, v jeho rallycrossovém týmu se zrodilo i nové závodní auto Peugeot 207 do divize Super 1600, se kterým se stihl představit na dvou podnicích MMČR v Sedlčanské kotlině, aby jeden z nich vyhrál. Formulové závodění bylo v duchu co závod to “bedna”, a tak se opět slavil titul, tentokrát však nikoli s vozem Peugeot, ale formulí Gloria C8F.
Na začátku letošní sezóny byl vybrán do nejužšího výběru FIA Young Driver Excellence Academy o čemž jsme Vás informovali na začátku února.
RC: Honzo, když jsem si dával dohromady úvod k rozhovoru, tak jsem měl pocit, že je sbírání titulů obrovská sranda. Od roku 2007 jsi de facto nepoznal chuť porážky, což je opravdu impozantní. Je to v reálu opravdu tak snadné, jak se na první pohled zdá?
J.S.:Určitě není a vždy za každým takovýmto úspěchem stojí tvrdá práce celého týmu. Bez výborné logistiky a skvělých mechaniků by byl sebešikovnější pilot k ničemu. Na trati je sice vidět pouze závodní auto s jezdcem, ale každý, kdo někdy závodil, ví, že pro každého je už malé vítězství vůbec dostat se na závody s funkčním vozem. Nejtěžší ovšem je po prvním úspěchu nepolevovat a opakovat ty samé výsledky dokola.
RC: Máš za sebou již pět let za volantem závodních speciálů. Tvoje kariéra závodního jezdce jde opravdu mílovými kroky kupředu. Vzpomeneš si, kdy jsi vůbec poprvé okusil adrenalin startovního roštu?
J.S.: Pamatuji si to přesně, bylo to 9.4.2005 na hobbycrossovém závodišti Hejtmánka u Mladé Boleslavi. Jel jsem s Peugeotem 205 1,6 GTi a ten den strašně pršelo. Trať byla rozblácená a já za druhou zatáčkou zjistil, že každý ostřikovač stříká jinam a nemám si jak setřít bahno z předního skla. Říkal jsem si, že trénink jenom projedu a pak to spravíme. Při průjezdu cílem tréninku ovšem praskl rozvodový řemen motoru a tak pro mě první závod skončil skoro dříve než začal. Vždy jsem měl ale velké štěstí, že mě při jakémkoliv problému tým podržel a mohli jsme pokračovat dále.
RC: V rallycrossu jsi získal celkem pět mistrovských titulů. Co pro tebe který znamená a jak na toto období tvé kariéry vzpomínáš? Nelze zapomenout na tvrdé souboje například s Tomášem Hurtem v roce 2009, nebo se Zdeňkem Kučerou v roce 2007.
J.S.: První titul z roku 2007 je nezapomenutelný, už jenom proto, že je první, a také díky napínavému závěru v rakouském Melku, kde se mezi mnou a Davidem Štefanem rozhodovalo v poslední rozjížďce. Tenkrát v můj prospěch svědčilo 0,7 vteřiny. Druhý titul v roce 2008 se zdál být jednodušší, ovšem opak je pravdou. Stavba S1600 byla opravdu oříšek a já nabral bodovou ztrátu hned zkraje roku. V polovině léta jsem si spočítal, že bych musel všechny zbývající závody vyhrát, abych mohl na obhajobu pomýšlet. Hlavní konkurent v boji Standa Brunát sice nedisponoval takovou technikou, ovšem ode mě to vyžadovalo bezchybnou jízdu po zbývající 4 závody. Nakonec se zadařilo. Asi nejtěžší titul přišel právě v roce 2009, kdy se mi dařilo i v Divizi 4 (do 4 litrů). Tím, že auta měla různé výkony, tak jsem musel předem kalkulovat s tím, že na některých tratích nebudu stačit, ani kdybych se přetrhl, a na jiných to zase reálné bude. Před posledním závodem jsem měl stejně bodů jako Tom Hurt a musela rozhodnout Sosnová, která svým charakterem hrála do karet spíše silným vozům. Usmála se na mě štěstěna, jelikož celý víkend pršelo a tak se výkonnostní rozdíly smazaly. Poslední titul z okruhů je úplně jiný. Hned na začátku sezóny se mi podařilo udělat si bodový náskok a tak jsem od poloviny roku jezdil hlavně na jistotu, protože ve formulích je opravdu jednoduché odstoupit po nějakém zbytečném kontaktu. I zde se nakonec zadařilo.
RC: Momentálně jsi úřadujícím šampiónem Divize 3, ke kterému ti dopomohl i projekt FormulaSTAR. Přínosem do tvé sbírky titulů rok 2010 jistě byl, o tom není pochyb. :o) Bylo tomu stejně i co do rozvoje řízení závodního speciálu? Co ti, jako jezdci, dalo závodění ve formuli?
J.S.: Určitě každá nová zkušenost posouvá jezdce dále. Ve formulích jsou vyšší rychlosti a tak se s volantem i s pedály musí zacházet jemněji. Každý nedostatek v ideální stopě je hned vidět na datech z telemetrie a tak se mi podařilo o něco lépe pochopit principy správné jízdy. Snažím se hodně zkušeností aplikovat i v rallycrossu a myslím, že mi to opravdu pomohlo. Závody ve formulích jsou také daleko delší než rallycrossové a tak se člověk alespoň naučí po delší dobu soustředit se na jízdu.
RC: Pojďme se podívat na sezónu 2011. Předpokládám, že tvé plány budou směřovat k obhajobě titulu ve formulích. Otázkou však zůstává tvá účast v rallycrossu. Jak to tedy s tebou bude v této sezóně?
J.S.: Jako každý rok, plány budou směřovat tam, kam nám budou stačit finance. Závodění už se stává opravdu náročnou záležitostí a tak musíme s našimi cíli stát při zemi. Ve formulích bych měl letos pokračovat ve stejné divizi a týmu u pana Josefa Křenka, ovšem se silnější Glorií, kterou mi na celý rok poskytne majitel fabriky pan Enrico Glorioso. Vzhledem k tomu, že máme do rallycrossu postavené nové auto, nechceme opouštět bojiště bez výraznějšího zářezu do výsledkové listiny :-). Po loňském roce jsme si udělali seznam slabin vozu a na těch přes zimu pracujeme. Čas už nás začíná tlačit, ale snad Sosnovou stihneme. Pokud se vše podaří vyřešit i po finanční stránce, měli bychom jet kompletní český šampionát.
RC: Na začátku letošního roku ses dostal do nejužšího výběru FIA Young Driver Excellence Academy. Je nesporné, že to je jeden z tvých dalších úspěchů. Co ti proběhlo hlavou, když jsi dozvěděl, že pojedeš do Melku soupeřit se světovou elitou mladých pilotů?
J.S.: Říkal jsem si, jestli to není omyl :-)... Chvíli mi trvalo, než mi to všechno došlo. Vždyť za polovinou účastníků bych si klidně mohl jít pro podpis. Byl jsem opravdu zvědavý na porovnání, ale zároveň jsem si moc dobře uvědomoval své šance. Nebyl tam jediný špatný pilot, všichni byli opravdu neskutečně talentovaní řidiči a přiznával to i Robert Reid s Alexem Wurzem, že bude těžké rozhodnout o postupujících. Myslím si, že v takto vyrovnaných podmínkách hodně rozhodovaly zkušenosti, a těch já měl oproti konkurentům pramálo. V okruzích mám za sebou jednu sezónu s třemi testy a v rallycrossu dvacet čtyři závodů, které ovšem mají v průměru 25 kilometrů. Těžko se pak soupeří například proti Andreasi Mikkelsenovi, který jenom na testech před Monte Carlem najezdil stejně kilometrů jako já se závodním autem za celý život...
RC: Tiskové zprávy hovoří o všemožných testech, které jste museli podstupovat a ve kterých jste mezi sebou soupeřili. Asi nebudeme probírat jeden po druhém, ale vzpomeň si na (z tvého pohledu) nejnáročnější, nejbláznivější a nejlehčí.
J.S.: K nejnáročnějším bych zařadil fyzické testy, které byly stavěny tak, že každý ze sebe musel vymáčknout opravdu vše. Například se muselo se vydržet v různých náročných pozicích deset minut, kdo vydržel méně, přicházel o body. Ani jízdy s automobily nebyly jednoduché. K dispozici jsme měli BMW M3 a bez jakéhokoliv seznámení jsme šli nacvičovat první test. Po třech jízdách už se jelo naostro. V životě jsem neřídil auto se zadním náhonem a tak bylo opravdu těžké odbourat všechny návyky z předokolky a zjišťovat, jak s vozem pracovat například na kluzné plošině mezi kuželíky, nebo jak udělat dlouhý plynulý drift, který jsme měli na přesně definovaném místě ukončit a pokračovat dále. Zvláštní byl například test, kdy jsme jezdili po okruhu s povinně zařazenou šestkou a bylo jen na nás, jakou si zvolíme stopu, aby to bylo co nejrychlejší.
RC: Jeden z testů bylo i řízení automobilů na okruhu. Jelikož se jezdilo na známé rallycrossové trati v Melku, skýtalo to pro tebe nějakou výhodu?
J.S.: Myslím, že ani ne. Šotolina se vynechávala úplně (i když jsem na ní jednou skončil) a většina testů se odehrávala uvnitř okruhu, kde se nachází školicí středisko podobající se například autodromu v Mostě nebo Sosnové, kde se dají umazávat trestné body z karty řidiče. Vnější asfaltový okruh se jezdil hlavně poslední den, kdy byl tzv. Race of Champions. Potěšilo mě, že i přes probržděnou zatáčku jsem měl v kvalifikaci 10. čas z osmnácti (vteřinu ztráta na prvního), ovšem netradiční způsob rozřazování mi hned na první jízdu přisoudil druhého nejrychlejšího, který nakonec celý závod vyhrál.
RC: Již nyní vím, že jsi nebyl vybrán mezi deset nejlepších. Na jednu stranu to je velká škoda, na druhou jsi soupeřil opravdu proti světové elitě. Jak vnímáš svůj “neúspěch” v testu FIA Young Driver Excellence Academy? Schválně píšu neúspěch v uvozovkách, protože to takto nelze brát.
J.S.: Musím přiznat, že jsem s tím trochu počítal. Možná, že to byla i trochu moje brzda, protože jsem měl k soupeřům velký respekt. Každopádně snažím si brát ze všeho to dobré a tato akce ukázala, že na sobě dál musím makat. Každá porážka mě motivuje pracovat ještě více a opravdu si cením, že jsem měl vůbec šanci dostat se do této společnosti. Poznal jsem mnoho nových lidí, získal spoustu nových zkušeností, naučil se hrát poker, zopakoval si před maturitou angličtinu a teď nezbývá nic jiného, než se plně soustředit na začátek nové sezóny.
