Čimický závodník, trojnásobný Mistr Evropy a otec tři dětí již dnes neodmyslitelně patří mezi legendy českého rallycrossu. V roce 1997 dokázal jako první z reprezentantů přivést do České republiky evropský titul, tehdy v divizi do 1400 ccm, aby stejný výsledek zopakoval o rok později ve stejné kategorii. Třetí titul do své bohaté sbírky přidal v roce 2003, v tehdy vznikající divizi 1A (dnes „Super 1600“). Mezitím si Jarda ještě odskočil i do české rally, kde sbíral zkušenosti dva roky. Jarda je úřadujícím šampiónem České republiky divize 1A a čerstvým vítězem ankety „Sportovec roku Klatovska“.
Z původně krátkého rozhovoru vzniklo opravdu zajímavé povídání o současné situaci v rallycrossu, o uplynulé sezóně a hlavně o plánech v týmu na tu novou.
RC: Jardo, patříš zcela jistě mezi jezdce, kteří se vždy snaží držet krok s evropskou elitou a vzhledem k dosaženým výsledkům, nutno podotknout, že se ti to nepochybně daří. Určitě si vzpomínáš, jak se připravovalo auto pro Mistrovství Evropy v roce 1997 a jak v roce 2009. Uvedl bys prosím fanouškům, jak jsi postavil mistrovský vůz v roce 1997 a jak auto pro sezónu 2009?
JK: Tenkrát, roce 1997, to byla 106tka, kterou jsem koupil od Jirky Černého z Příbrami. Jednalo se o třináctistovku pro třídu N, kde nebyly dovolené žádné úpravy, maximálně tlumiče, rám, sedačka, volant a pásy. Když si na to člověk vzpomene, tak těch úprav bylo tak málo, že to byla práce na týden. Což nám dnes už připadá hrozně směšné, ale byly to začátky, byly to enka. Tenkrát se ale závodilo se stejnou chutí a se stejným nasazením jako v roce 2010. Náklady však byly o něčem jiném. V dnešní době jde hlavně o závodění finanční. Stavba nového vozu zabere tři čtvrtě roku a šílený peníze.
RC: V posledních letech opravdu lze vypozorovat, že takové ty zlaté české ručičky již nestačí a pokud se má jezdec prosadit, tak se musí poohlédnout po osvědčených, ale poněkud dražších dílech. Dalo by se říci, že postupně se z rallycrossu stává sport, který nepůjde dělat jako „hobby“. Bylo i toto důvodem, proč ses rozhodl poprvé ve své kariéře nestavět závodní auto ve své dílně? Hovořím teď samozřejmě o novém Peugeotu 207 z dílny Blue Engeneering.
J.K.: Určitě, byl to jeden z hlavních důvodů, protože jsem věděl, že jdu už do vyzkoušeného podvozku. Jen motor jsem si nechal dělat v Dánsku. Uvidíme, loni jsem jeden závod odjel, což bylo spíše na odzkoušení, aby se zjistilo, co je špatně. Bylo to dobře, protože na autě bylo spousty věcí, které chtěly nějak předělat nebo vylepšit. Hlavně tedy motor, který neodpovídal parametrům, které z Dánska deklarovali. Letos jsem zatím s autem nejel, testovat budeme až za týden. Stejně se ale nic nepozná, reálné porovnání bude až na prvních závodech.
RC: Evropa je bezesporu krásná, všechny divize jsou „našlapané“ jezdci, konkurence tedy opravdu veliká. Pojďme se však podívat na ten český rallycross. V posledních letech se mu nedaří příliš dobře a úbytek jezdců je znatelný. Neměl bys jako zkušený harcovník nějaký nápad, jak rallycrossu v Čechách pomoci?
J.K.: Nápad by samozřejmě byl, ale opět skončíme u peněz. Chce to nějakou pěknou, znovu zdůrazňuji pěknou, zajímavou trať, kde by mohli všichni trénovat a pořádně závodit. Další co je důležité, aby se v Čechách stále nebrala Evropa jako vzor, protože né ve všem je to dobré. Je třeba se podívat jaké možnosti máme u nás a vypsat tady nějakou levnou třídu – nějaká Nka, u kterých jsem začínal já, ať to byla 205 nebo 106 – prostě bylo to krásné závodění za málo peněz. Dnes jsou šíleně drahé speciály a já se přiznám, že už mě to samotného také nebaví. Celý život sháním peníze jenom na závody, což už je trošku otrava.
Je to také o tom, aby se na Autoklubu někdo zamyslel a nebylo to, jak se říká, všem činovníkům jedno a čekalo se, že se vždycky najde spousta takových jako „já“, omluvte to slovo „blbů“, kteří budou pořád ochotni dávat velké peníze a jezdit budou.
Ano závody budou, ale budou to závody pouze s těmi lidmi, kteří už bez toho, po těch letech, nemůžou být a kteří do toho pořád prachy cpou. Jenomže pak se ale základna moc nerozšiřuje.
Opět se vrátím k tomu slovu činovníků. Spoustu věcí neřeší, nedělají, nevšímají nebo je jim to jedno (nechci se samozřejmě někoho dotknout)! Pořád se ukazuje na Evropu, ale my jsme tady ve spoustě věcech pozadu, v něčem ne, ale v něčem stále ano.
Se svým synem jsem už začal jezdit autocross a příští týden se chystáme do Přibic u Brna. Když máte dát za 5leté dítě 1 600 Kč startovného za jeden den, tak je to k pláči. Tak se nad tím pánové, činovníci, prosím zamyslete, co vy děláte všichni pro nějaký rozvoj rallycrossu nebo autocrossu nebo čehokoli, jak tu mládež podporujete?! Dyť je to „zlodějna první třídy“!
RC: Při jednom z našich rozhovorů ses zmínil, že bys měl velký sen, a to vlastní trať pro rallycross. Nevím, do jaké míry tvá myšlenka dostává, nebo nedostává reálné obrysy, ale čtenáře by to jistě zajímalo. Učinil jsi již nějaké kroky k vybudování okruhu?
J.K.: Nějaké kroky už jsem učinil, ale musím úplně narovinu říct, že ty kroky byly dodneška zbytečný. V naší republice člověk vždycky narazí na něco – proč něco nejde, takže všechny fanoušky, kteří by se rádi přijeli podívat či se chtěli svést na trati, která bude mít vodu, elektřinu a všechno to ostatní, co si jezdci ve startovném zaplatí, musím zklamat, bohužel se ještě nedočkáme.
RC: Pojďme se teď společně ohlédnout za uplynulou sezónou 2010, kde jsi stejně jako posledních sedm let pilotoval Peugeot 206. V maďarském Nyiradu jsi zvítězil, v německém Buxtehude ses umístil na druhém místě. Hodnotíš zpětně sezónu jako úspěšnou?
J.K.: Já ji hodnotím jako velice úspěšnou, protože seriál jsme nejeli vlastně celý – vynechali jsme např. Finsko. Někdy bylo štěstí, někdy smůla. Smůla ve Francii, ale naopak radost v Maďarsku, kde se mi podařilo vyhrát „béčko“ a pak i „áčko“, což se dalo také díky „blbosti“ ruských jezdců. Na republice jsem odjel to minimum, které jsem potřeboval na vítězství, protože odmítám jezdit na republiku do Slomzcyna, kde je to pro nás hodně časově a finančně náročný, takže se zase vracíme k tomu – finance, finance. Kdyby se udělala prostě nějaká třída v Čechách, použiju opět Nko, kde by se kvůli podvodům, použila jen „špéra“, tlumiče a pár základních věcí – bude levné závodění a pěkný závodění. Od toho tu jsou lidi, kteří v tom chodí, kteří to umějí a kteří tomu rozumí. Ti s tím musejí něco udělat, ale asi se nikomu nechce.
RC: Když se ohlížíme zpět, jak vnímáš vozy, které pocházejí z dílny Jussiho Pinomäkiho? Timur Timerzyanov a Ildar Rakhmatullin byli soupeři s velkým „S“ a když jim vozy fungovaly, málokdy byli k poražení.
J.K.: V Belgii se daly tyto vozy porazit. Tam jsem například Rakhmatullina porazil bez problémů, s Timerzyanovem jsem měl kontakt, když se vracel z Jokeru a snažil se mě vytlačit ven. Já jsem samozřejmě také neubral, nejenom „Rusák“ drží plyn! Zrovna v Belgii, ale i v Německu byli k poražení. Pak se samozřejmě začaly objevovat spekulaci o kontrole trakce pomocí GPS, nedokážu říct. Nedokážu říct bylo to tak, nebylo to tak, ale myslím si o tom své. Ale tam kde se říkalo něco o rušení GPS signálu, Renaulty tak rychlí nebyly. Asi to je k zamyšlení.
RC: Jardo, nová sezóna je již za dveřmi a určitě všechny bude zajímat, jak pokračuje příprava nového vozu Peugeot 207.
J.K.: Dělaly se tam změny na spojce a na uložení hřídele do kliky. Předělávalo se uchycení předního nárazníku a drobnější úpravy, kolem chladiče apod. Za týden bychom atuo chtěli vyzkoušet, tak uvidíme.
RC: Máme dva měsíce do startu nové sezóny a určitě už máš jasno, kde se letos na tebe můžeme těšit. Máš v plánu opět jak Evropu, tak domácí šampionát?
J.K.: V plánu máme komplet Evropu, domácí šampionát určitě letos nepojedu. Možná se jen pojedeme svézt a odzkoušet auto. Chci se totiž letos více věnovat synovi, který už také závodí. Termínů je moc, které se navzájem kryjí a s buginkou by se tím pádem tolik nesvezl.
A radši pojedu s dcerou na Evropu, kde zaplatím 100 Eur startovného, půjde nám voda a elektrika a nebudeme muset poslouchat nějaké hloupé názory. V Čechách je co zlepšovat a dělat něco pro rozšiřování základny a né to jen všem znepříjemňovat.
