Uplynulý víkend opět přinesl boje o evropské body. Ten kdo navštívil německé Buxtehude, měl možnost vidět opravdu napínavé souboje a kvalitní jezdecké obsazení. Vše bylo podtrženo nádherným počasím, které se však na „áčková“ finále pokazilo a přineslo tak dramatickou tečku za celým rallycrossovým víkendem.
V Německu se stále více diskutovalo o používání kontroly trakce v závodních speciálech za pomoci signálu GPS. Jednomu ze severských jezdců divize 1 zřejmě již došla trpělivost, a tak si pořídil rušičku. Poprvé byla použita v belgickém Maasmechelenu, podruhé právě tento víkend v Buxtehude. Pokud byla rušička GPS signálu zapnuta, bylo možné sledovat zajímavé přerozdělení sil na závodní dráze. Celá problematika má však jeden velký háček, a to zákaz používání rušiček GPS signálu ve většině zemí EU. Dotyčný jezdec se tak může dostat do problémů se zákonem, což se mohlo stát i v Německu a tak byla rušička po volných trénincích vypnuta. Dost však spekulací, pojďme na samotný závod.
Divize 1
Královská divize 1 vždy nabízí opravdové lahůdky a nejinak tomu bylo i tentokrát. V první sérii rozjížděk chybělo štěstí Pavlu Koutnému, který sice perfektně odstartoval, ale po „mele“ v první zatáčce vyjel až jako pátý. Opravdovou rošádu pak vystřihl vítěz šestnáctých XGames Tanner Foust, Koen Pauwels a Frank Valle. Valle strčil do Pauwelse, Pauwels do Fousta a ten skončil mimo trať. Zcela logicky zde byla černá vlajka, kterou však po skončení Pauwels „uhádal“ a tak místo 95 za vyloučení bral 19 bodů dle dosaženého času.
V neděli drama pokračovalo. Tanneru Foustovi se nedařilo jak v sobotu, tak i v neděli. Udělal dvě převodovky, což mu vystavilo stop do finálových jízd. Naopak ve velké formě zde byl Andréas Eriksson a Mats Lysen. Oba jezdci zajížděli stabilní časy a místo v „áčkovém“ finále jim bylo zaslouženou odměnou. Náš Pavel Koutný prošel závodem bez větší újmy zdraví karoserie jeho Fiesty, což se dá označit, vzhledem k „destrukčnímu derby“ v rozjížďkách, za malý zázrak. Start ve finále B a celkové sedmé místo lze zcela určitě označit za velmi dobrý výsledek. Pavel totiž celý víkend řešil problém s maximální rychlostí, tedy s příliš krátkou převodovkou.
Finálové jízdy se staly doslova „texaským masakrem motorovou pilou“, za což jistě mohl i déšť, který se na trať spustil na „áčkové“ finále. Po dlouhé době se opakovala finálová jízda vlivem hromadné havárie. Při prvním pokusu se totiž trojice jezdců dostala do velkých problému. Hlavní roli si zde střihli Sverre Isachsen, Kenneth Hansen a Liam Doran. Doran v jednu chvíli udělal doslova stojku na čumáku svého vozu. Sverra Isachsena pořadatelé dostávali od svodidel dobře 10 minut, tak byl do nich zaklesnutý. Závod byl zastaven v době, kdy byl ve vedení Eriksson a následovala nutná 15ti minutová přestávka na opravu vozů, kdy jezdci museli dát dohromady hlavně polámaná kola a uražené blatníky.
Opakovaný start se nejlépe vydařil Isachsenovi. Doran „zahodil“ svůj vůz do kačírku hned v prvním kole. Erikssonovi se vylomilo levé zadní kolo a tak byl z bojů předčasně vyřazen. Na čele sváděli souboj Isachsen, Hansen a vše opodál sledoval Lysen. Vzhledem k vývoji všichni očekávali, že Hansen po dlouhé době vyhraje. To by ale nebyl závod v Buxtehude, aby nebyl závěr dramatický. Hansen tři zatáčky před cílem nečekaně chyboval a Isachsen se při výjezdu z Jokeru dostal na první místo.
Po finále tak přišla obrovská radost prvního Sverra Isachsena, velké zklamání Kennetha Hansena a došlo i na slzy malého syna Andréase Erikssona, který nesl velmi těžce, že jeho taťka nevyhrál opakované finále.
Divize 1A
V sobotu začal velmi dobře Jaroslav Kalný, když zajel v první sérii rozjížděk druhý čas hned za lídrem průběžného pořadí Mistrovství Evropy Timurem Timerzyanovem. Zdenda Čermák byl hned za Jardou průběžně třetí, ale cesta to byla trochu trnitější než v podání Jardy. Zdeněk totiž vyfasoval černou vlajku a musel podávat na rozhodnutí komisařů protest. A co že se vlastně přihodilo? Jeho jízda se standardně opakovala, když Clemens Meyer ulil start. To by nebylo nic divného, to se prostě stává. Ale to, že jezdec dostane černou vlajku za nerespektování vlajkové signalizace, to už je opravdu kuriozita. Nehledě na to, že pořadatelé začali mávat vlajkami až za druhou zatáčkou, jezdci tedy neměli na co reagovat. Přišly dlouhé minuty při čekání na rozhodnutí. Nakonec i za pomoci Timerzyanova, který potvrdil, že zastavil jen díky informaci z depa, kterou dostal přes rádio, bylo rozhodnuto ve prospěch Zdeňka. Véna Veverka si vybral svůj příděl smůly, když mu praskla poloosa už při zahřívání pneumatik v předstartovním prostoru. Do jízdy sice odstartoval, ale jen aby hned za druhou zatáčkou zajel do depa.
Druhý závodní den se stala unikátní věc, když se musela opakovat třikrát rozjížďka, kde účinkovali Meyer, Deelen, August, Branden, a Dall. Poprvé se jízda zastavila kvůli zablokované trati Deelenem a Brandenem a podruhé kvůli Mandie August, která dala hned po startu lehkou střechu. Jarda Kalný se dostal do kontaktu s Rakhmatullinem, který mu poškodil výfukové potrubí a byl nucen odstoupit, neboť se mu zplodiny dostaly do kabiny.
V každé ze tří finálových jízd jsme měli českého zástupce. Véna Veverka druhý den absolvoval bez technických problémů a tak mohl bojovat ve finále C, kde dokončil na druhé nepostupové příčce, tedy třináctý celkově. Kalný v „béčku“ zabral a dokázal před Johansonem velmi těsně postoupit do finále A ke Zdeňkovi Čermákovi.
V „áčkovém“ finále se hned po startu dostali do kontaktu Kalný s Čermákem, z čehož vyšel lépe první jmenovaný. Jako lasička se kolem skrumáže jezdců protáhl Clemens Meyer, tedy domácí pilot, který nakonec vyhrál a dav diváků přivedl na bod varu. Za ním svedl velký souboj Kalný s Rakhmatullinem, který dopadl lépe pro našeho pilota.
Divize 2
„Dédvojky“ se i v Německu sešly v hojném počtu a tak jsme mohli vidět tři finálové jízdy. Po hubené účastni ve Finsku, se v Belgii a Německu opět startovní pole zkompletovalo.
Ovšem zde nemohu jinak, než začít evropskou kuriozitou, která nemá obdoby. Hrdinou víkendu se jednoznačně stal Viktor Mužík, který přijel na závody zcela sám. Už to, je samo o sobě jistě „hrdinství“. Ovšem v jednom člověku, v polních podmínkách depa, vyměnit mezi volným a měřeným tréninkem převodovku, je hodno nadlidského výkonu. Když si k tomu ještě připočteme, že u BMW není převodovka žádný „prcek“. Viktore, klobouk dolů!
Ale pojďme zpět k dění na trati. Na špici, v souboji o evropské body, začíná jít do tuhého. Knut Ove Borseth a Derek Tohill si nedarují ani metr tratě zadarmo a pokud vezmeme trend posledních závodů, tak má Tohill trochu navrch. Stejně tomu bylo i v Buxtehude, kde dojel Tohill před Borsethem. Třetí závod dokončil Nottveit před Sterkensem a Častoralem. Enerberg do finále vůbec neodstartoval a tak je klasifikován na šestém místě. Zde nutno podotknout, že jezdci závodili na suchých gumách v době, kdy začalo pršet, a tak byly podmínky hodně těžké. Jezdci se do cíle doslova doklouzali.
