Norský závodník, přezdívaný pro svůj jezdecký styl "Mister Rallycross", se narodil v roce 1945 v Trondheimu. Původně chtěl být pilotem. Svou závodní kariéru začal velmi dlouho, svého prvního závodu se zúčastnil až ve svých sedmadvaceti letech. V dnešní době těžko představitelné.
Začátky
S velmi slabým vozem Opel Kadett se v roce 1973 Martin Schanche postavil na start svého prvního rallycrossu na trati v Lyngas, kde se později konaly po mnoho let také norská kola závodů mistrovství Evropy. Brzy pochopil, že k úspěchu povede především silný a spolehlivý motor. V roce 1974 už s motorem od přední německé ladičské společnosti Irmscher vyhrál šotolinový závod do vrchu Norefjell. Prosazovat se začal také proti konkurentům se silnějšími a lépe připravenými auty v závodech na ledových tratích. V roce 1975 skončil druhý v této sérii. Před sezonou 1976 prodal Opela a přešel na dlouhá léta k Fordu. Prvním Schancheho modelem byl Escort RS2000 Mk1. V roce 1977 už s modelem Escort Mk2 vyhrál norský šampionát v rallycrossu a přichází debut v mistrovství Evropy. Po celoročním trápení s technikou získal v předposledním závodě v německém Buxtehude třetí místo a poprvé vystoupil na pódium.
První evropský titul
Pro sezonu 1978 FIA změnila pravidla a mnoho jezdců přešlo z vozů GT ke klasickým cestovním autům. Začátek evropského šampionátu ukázal, že o titul se utkají Rakušan Andy Bentza s vozem Lancia Stratos a Martin Schanche s Fordem Escort RS 1800. Začátek sezony nebyl ze strany norského jezdce nejlepší, ovšem série čtyř výher v Belgii, Holandsku, Francii a Anglii rozhodla. V závěrečném závodě v Buxtehude Schancheho postihl problém s převodovkou, naštěstí se všechno díky pomoci ostatních mechaniků podařilo vyřešit. Bentza měl ve finále podobný problém u svého stratosu. Nor dojel nakonec na druhém místě a to znamenalo zisk prvního titulu mistra Evropy.
V sezoně 1979 došlo k zajímavému týmovému spojení. Martin Schanche se na přání holandského sponzora Alton Jeans and Jackets spojil s Janem de Rooyem, jedním z prvních rallycrossařů. Nor mu měl dopomoci k zisku titulu v holandském šampionátu, naopak Rooy měl podpořit Schancheho v rámci mistrovství Evropy. Tým s velkým rozopočtem postavil na start dva vozy Ford Escort RS 1800. Spolupráce ovšem nefungovala a spojení přineslo spíše problémy. Jak se sezona blížila ke svému závěru, Jan de Rooy cítil šanci na zisk obou titulů a nerespektoval původní dohodu. Tři vítězství v sezoně a druhé místo ve finálovém závodě v Buxtehude vyneslo Schanchemu obhajobu mistrovského titulu.
Po druhém místě v rámci mistrovství Evropy 1980, kdy zvítězil Per - Inge Walfridsson s vozem Volvo 343 Turbo, Martin Schanche v roce 1981 přechází k turbomotoru od německé společnosti Zakspeed. Jeho vůz disponoval motorem o výkonu 420 koní ( o 150 více než předchozí motor). Volvo v této sezoně ukončilo svůj oficální rallycrossový program, ovšem stále podporovalo několik jezdců. Schanche zvítězil čtyřikrát a v předposledním závodě v anglickém Lydden Hillu slavil zisk třetího evopského titulu. Druhý Piet Dam s vozem BMW 320i, který skončil druhý, v Anglii po havárii zkrátil svůj vůz, když se mu za cílem jedné z rozjížděk zasekl plyn a narazil do bariéry.
V sezoně 1982 se na scénu evropského šampionátu v rallycrossu vrací vozy s pohonem čtyř kol. Martin Schanche zůstal u osvědčeného ecorta se zadním náhonem, což na titul nestačilo. Pro sezonu 1984 tak přišel Schanche s novinkou v podobě vozu Ford Escort XR3i T16 4x4. I když se mu nevydařily první dva závody v Rakousku a také ve Švédsku, kde vítězství po chybě daroval Walteru Mayerovi, vyhrál ze zbývajících sedmi závodů šest. O titulu bylo jasno. Pro Martina Schancheho to byl na delší dobu poslední titul. V následujících sezonách končil většinou na pozici vicemistra.
Tři rivalové
V polovině osmdesátých let s v mistrovství Evropy v rallycrossu skloňovala především tři jména. Kromě Schanechho to byli Olle Arnesson s vozem Audi quattro a Fin Matti Alamäki s Porsche 911 osazeným motorem s více jak sedmiset koňmi a dvěma turby. Spolehlivý byl také pohon na všechny čtyři kola. Alamäki se dočkal titulu v roce 1985, o rok později se radoval Arnesson, který měl ve svém audi Lehmannův motor. To už bylo jasné, že evropský rallycross je na prahu nové éry. FIA v rally zakázala vozy skupiny B, které na dalších šest let našly své uplatnění právě v rallycrossu.
Skupina B
První rok fenomenální éry rallycrossu patřil vůbec k jednomu z nejhorších v bohaté Schancheho kariéře. S vozem Ford RS200 se v roce 1987 potýkal především s technickými problémy. Seppo Niittymäki si vybral vůz Peugeot 205 T16 E2 a ten ho dovezl k jedinému titulu mistra Evropy. Schancheho zlobil motor, vačky, poloosy i spojka. Výsledkem bylo až konečné šesté místo. Do sezony 1987 vyměnil Matti Alamäki Lancii Delta S4 za Peugeota 205 T16 E2 a o titul svedl se Schanchem souboj na hranici fair-play. Někdy spíše až za ní. Konečné pořadí - první Alamäki druhý Schanche. Přicházeli další silní soupeři. Do Audi po Walteru Röhrlovi usedl Rakušan Herbert Breiteneder. Na Alamäkiho v průběhu roku ale nikdo neměl a vyhrál i sezonu 1989. Za znovu druhým Schanchem skončil tentokrát Will Gollop s MG Metro 6R4. Potřetí za sebou na pozici vicemistra skončil Schanche také v roce 1990, kterému se mu podařilo pomocí karbonových a titanových dílů odlehčit vůz Ford RS200. Alamäki v závěru nenastoupil v Anglii a Německu. Svého Peugeota totiž rozbil při rallysprintu ve Finsku a neměl na opravu. Ani dvě vítězství ale Schanchemu k zisku titulu nestačila. V roce 1991 se Schanche dočkal pátého titulu. Po odchodu Alamäkiho (ve Finsku startoval s jeho nádradním fordem) se největším soupeřem stal Will Gollop. Schanche vyhrál sedm proti Gollopovým čtyřem závodům a zaslouženě si připsal svůj pátý titul mistra Evropy.
Suspendace
Rok 1992 byl posledním, kdy bylo umožněno startovat vozům skupiny B. Začátek sezony se lépe vydařil Schanchemu, který zvítězil v Anglii a také v Portugalsku, kde mezi ním a Gollopem došlo v první zatáčce finálové jízdy ke kontaktu. Odveta se uskutečnila ve Finsku. Po drobných kontaktech neměl Schanche vůz úplně pod kontrolou a zůstal po přetočení stát. Vyletěl ze svého auta a ve druhém kole zastavil celé startovní poĺe. Za to byl vyloučen ze závodu a obdržel suspendaci v dalších třech podnicích evropského šampionátu. I když v závěrečných dvou závodech zvítězil, titul nakonec získal Gollop, Schanche skončil čtvrtý.
Start nové éry
Po šesti sezonách s vozy skupiny B se rallycross přetransformoval na speciály skupiny A. Velkou výhodu měl Francouz Jean - Luc Pailler, který vůz Citroën BX GTi 16S 4x4 už dvě sezony testoval ve francouzském šampionátu. Schanche s Fordem Escort RS2000 a motorem připraveným od Brita Terry Druryho znovu využíval systém transmisí Xtrac. Po zisku čtyř titulů v divizi 1 přešel s Citroënem do druhé divize Kenneth Hansen. Schanche se po celý rok trápil s motorem a z titulu se nakonec radoval Pailler před Hansenem.
ERX 1994 - Lyngas
Souboj těchto tří pokračoval i v následující sezoně, titul tentokrát získal Hansen disponující u svého vozu tovární podporou Citroënu. V roce 1995 zaznamenal Martin Schanche šestý titul mistra Evropy. Do cíle závodu ve švédské Arvice dojeli jak Schanche tak Hansen téměř stejně, vítězem tohoto "mrtvého závodu" byl vyhlášen Hansen. Ve druhé polovině sezony vyhrál Schanche pět závodů v řadě, včetně evropské premiéry v Sosnové.
Konec s fordem
Schanche neměl pro sezonu 1996 hotový nový vůz Ford Escort Mk7. V prvních třech závodech si tak pronajal dalšího escorta od Björna Skogstada. Celkově obsadil až deváté místo, vyhrál znovu závod v Sosnové. Po tomto závodě se zdálo, že nový vůz je konečně spolehlivý a tým se tak mohl soustředit na potřebné vyladění podvozku. Po tragédii v týmovém závodě národů v Essay, kde zahynulo pět diváků, se FIA rozhodla pro sezonu 1997 vozy zpomalit. Zakázány byly hladké pneumatiky, všechny vozy musely být osazeny 45mm restriktorem turba a změnami prošly také okruhy. Proměnily se také divize, první byla nyní tou silnější. V posledních dvou letech s escortem skončil Martin Schanche shodně třetí.
Přechod k Opelu
Dlouholetá spolupráce s Fordem byla u konce. Před sezonou 1999 jednal Martin Schanche o spolupráci s Mitsubishi a startech v jednom týmu s Eivindem Oplandem. Z dohody ale sešlo. Začátek sezony v Sedlčanské kotlině Schanche nestihl. Ve Francii už na startu s vozem Opel Astra nechyběl, ale stejně jako celou sezonu ho trápila technika. Za celou sezonu spotřeboval sedm motorů a skončil na jedenáctém místě. Problém s motory měl také v další sezoně (mluví se téměř o dvaceti poškozeních). Sezona 2001 byla Schancheho poslední v evroském rallycrossu. Skončil ve svých šestapadesáti letech po pětadvaceti letech v evropském šampionátu. Své poslední vítězství zaznamenal při českém závodě v Sosnové.
Kromě rallycrossu
Během své kariéry nebyl Schanche aktivní jen rallycrossu. V začátku své kariéry startoval v rally a sportovních prototypech. Zúčastnil se také slavného závodu do vrchu Pikes Peak, kde ho v roce 1984 v cestě za rekordem zastavil defekt pneumatiky. Vždy velmi dobře rozuměl technice, se kterou závodil. I dnes je stále velmi aktivní a ve své garáži na severu Norska pracuje na motorech pro malé čluny nebo elektrické motorky. Přejme mu stále pevné zdraví do dalších let!
S pomocí knihy - For all time ´Mister Rallycross´ - foto Eddi Laumanns
