Uskuteční se? Neuskuteční? Pojede se? Nepojede se? Stále dokola. To byly nejčastější otázky před téměř každým letošním závodem. Seriál mistrovství světa si dal na čas a odstartoval až na konci léta. Ve švédském Höljes. Bez diváků s prázdnými tribunami. Bez té skvělé švédské atmosféry. S povinným testem na koronavirus pro všechny zúčastněné, v bublinách, kdy se týmy mezi sebou "nesměly" potkat. Ani novinářů a fotografů k trati promotér mnoho nepustil a tak jsem po deseti letech musel účast na "The Magic Weekend" oželet. Velká škoda, protože zejména druhý závod (promotér sáhl k variantě dvou závodů za víkend) nabídl velký souboj mezi Johanem Kristofferssonem a "zaskakujícím" Mattiasem Ekströmem. Plné tribuny by ho ještě umocnily.
O týden později se týmy přesunuly do Finska. Trať v Kouvole sice v kalendáři původně vůbec nebyla, díky pořadatelskému týmu a společnosti SET Promotion byly na programu další dva závody. Opět bez diváků. Kouvola je jedna z nejhezčích rallycrossových tratí na světě a světový šampionát se tu jel naposledy v roce 2014. Dařilo se opět Kristofferssonovi a druhý závod vyhrál domácí Niclas Grönholm. Syn dvojnásobného mistra světa v rally se opět ukázal jako opravdový, chladný Seveřan a po dojetí neprojevil ani náznak emocí. Chyběla jakákoli radost z výhry. Každý má svůj styl. Zapomenout nesmíme ani na dalšího domácího jezdce Juhu Rytkönena, který v prvním závodě ve voze Hyundai i20 týmu GRX skončil druhý.
Asi nejsilnějším letošním zážitkem ve mně zůstane Lotyšsko. I když to vlastně se závodem nemá mnoho společného. Situace s koronavivrem se neustále zhoršovala. Už jsme nepotřebovali jeden ale dva negativní testy na koronavirus. Ten druhý po přistání v Rize. V lotyšské metropoli bylo tou dobou docela větrno, a když pilot v letadle oznamoval, že pokud se mu napočtvrté nepodaří přistát, letíme jinam, nebylo mi nejlépe. Nakonec všechno dobře dopadlo a já si mohl užít druhý letošní dvojzávod, na který už mohl omezený počet diváků. Ti naopak žádný test nepotřebovali. Když mě viděli kluci z týmu Aleše Fučíka, měl jsem podle nich spíš barvu jako jejich polo. V říjnu po Barceloně (znovu bez publika) nikdo z nás netušil, že jsme se letos viděli na světových a evropských tratích naposledy. Všichni si přáli alespoň jeden z dvojice závodů na legendárních tratích ve Spa nebo na Nürburgringu odjet. Ale pandemie tomu chtěla jinak. Nejvíce na to doplatili účastníci evropského šampionátu, kde po dvou závodech nevyhlásili ani mistra. Veškeré úsilí, vynaložené náklady a snaha tak přišla vniveč. Johan Kristoffersson se ze svého třetího titulu mistra světa radoval doma, stejně jako tým KYB JC Joela Christofferssona.
Na domácích tratích bylo docela živo. Po opadnutí "první vlny" pandemie se každou chvíli v Sedlčanech mocně testovalo. Se zpožděním, ale přece se rallycrossová sezona republikového a zónového šampionátu v koronavirovém čase rozběhla na konci června. I přes nízký počet závodů, v republikovém šampionátu se odjely tři podniky, v zóně pak pět (i s italským dvojzávodem), šlo co se konkurence týče, o jeden z nejkvalitnějších ročníků posledních let. Oproti minulým sezonám se letos diváci dočkali několika vozů nejsilnější divize SuperCars. Řada nových vozů se ukázala v divizi Super1600. Spolu s několika dalšími zahraničními jezdci, kteří neměli kde startovat, se na jednotlivých závodech scházela vynikající konkurence.
A jsme zase na začátku. Před námi je rok 2021. Pojede se nebo nepojede? V současné době lze těžko něco předjímat. V závěru roku jsme se dočkali kalendářů na novou sezonu, která by měla začít "až" v dubnu, když bereme zónu s republikou, svět s Evropou mají start naplánovaný až na druhou půlku května. Uvidíme, jestli půjde o rozumné řešení. Navíc po odchodu IMG se na nejvyšší úrovni hledá také nový promotér. Takový byl rok 2020, do toho nového vám přeji pevné zdraví a těším se na viděnou u rallycrossových tratí. Hlavně bez nějakých větších omezení.
