Mnozí z Vás si jistě pamatuji jeden z republikových závodů autocrossu roku 2009, kdy Roman Kalvoda vozil prvního Kartcrosse jako ukázku nové divize. Malá motokára do terénu vzbuzovala hned od svého počátku zájem nejednoho závodníka, mechanika, ale i diváka. Trubková konstrukce, závody osvědčený motor ze silničních motocyklů, nízká váha a hlavně malá finanční náročnost. To jsou atributy, které dávaly a hlavně dávají této mladé divizi velkou životaschopnost. V roce 2010 byl vypsán Mascom Cup s deseti stroji v závodním poli, které odjeli celkem 11 závodních víkendů. V sezóně 2011 bude ve startovním poli 18 závodních speciálů.
Vzhledem k zásahu Kartcrossu do rallycrossových závodů jsme se rozhodli s Romanem udělat předsezónní rozhovor a celkově publikačně propagovat na našem serveru.
RC: Romane, kdy se ti prvně zrodila v hlavě myšlenka vytvořit vlastní divizi? A jak dlouho bylo od myšlenky k realizaci?
R.K.: Úplně první myšlenka byla v roce 2004, na závodech v Portugalsku.
RC: Tam jsi tedy úplně prvně viděl Kartcross?
R.K.: Tam ti kluci jedou „hůl“, počítám, že my tady se na tu jejich úroveň dostaneme tak za dva roky. Tam jedou tak, že jsou schopni porážet šestnáctistovky! Na čas je to neuvěřitelné.
A druhá věc – strašně se nám líbilo, že oni tam přijeli a v podstatě na těch autech nic nedělali. Přijeli se na ty závody bavit a to jsem strašně obdivoval. My jsme všichni měli ruce po lokty špinavý, všichni zabořený v autech… Oni přijeli, rozložili si stoly s jídlem a začali siestu, strašnou siestu! J
RC: V roce 2004 jsi tedy poprvé vůbec spatřil první závod kartcrossu, kdy jsi tedy prvně vyjel s vlastním?
R.K.: Vyjeli jsme na jaře v roce 2009 v Přerově. Celý rok 2009 jsme zkoušeli a na konci sezóny byla tři auta. Na přelomu září/října jsme v Poříčí nad Sázavou testovali, co auta vydrží. Dávali jsme jim „čočku“ - mordovali jsme je, co to šlo.
RC: Jak probíhá vývoj takového vozítka, jako je Kartcross? To sis sednul, nabodoval k sobě trubky a bylo? Nebo proběhl vývoj u rýsovacího prkna s kalkulačkou?
R.K.: Ta myšlenka tehdy byla z Portugalska, kde jezdilo stejné auto nebo koncepčně stejné, což se nám hrozně líbilo. Nechtěli jsme úplně kopírovat, takže nápravy a podvozek máme vlastní. Sedli jsme k počítači, kde jsme zvládli kinematiku. Pak přišla na řadu taky trochu tužka a papír, protože s rámem nebylo tak jednoduché hýbat. V Portugalsku mají vozy dosti nízké a my potřebovali udělat něco pro Českého člověka! Všichni od Portugalska po Španělsko nejsou nikterak vysocí. A u nás je počítáno s tím, že i člověk, který má ke dvěma metrům výšky, se do Kártu vejde bez problému.
RC: Takže 110 kilo a dva metry není problém? :)
R.K.: Takže 110 kilo a dva metry by neměl být problém. :)
RC: Původní koncepce je tedy portugalská s vlastními úpravami na podvozku?
R.K.: Ne ne, je původem španělská, včetně přibližných tvarů, s vlastními úpravami.
Na první pohled sice auto z jihu vypadalo bezpečné. To, co se nám však nelíbilo nebo jsem si myslel, že by se mohlo při „boudě“ nebo kotrmelci deformovat – jsme předělali. Všichni Portugalci a Španělé mají třeba extrémně dozadu položený hlavní oblouk. To jsme zbytelnili a postavili zadní oblouk rovně.
RC: Předpokládám, že doba na výrobu jednoho Karta se se zkušenostmi mechaniků zkracuje. Za kolik hodin jste schopni postavit nové auto? Pokud se to tedy dá vyjádřit.
R.K.: Řekneme to úplně jednoduše. To první trvalo půl roku - od doby co se začalo dělat, do doby než poprvé vyjelo. V současné době máme některé věci předpřipravené a jsme schopni nový vůz postavit cca za měsíc.
RC: Takže nějakých 2000 hodin první kárt vůbec a nyní tedy 300 hodin vaší práce bez subdodávek? Dalo by se to takto vyjádřit?
R.K.: Ano, ano, asi tak.
RC: Zásadní otázka je postoj činovníků, pořadatelů k novým projektům? Je snadné, jak se říká, protlačit novou divizi na české scéně?
R.K.: Postoj činovníků byl překvapivě dobrý. Možná to bylo také tím, že začínala krize a aut ubývalo. Takže i oni jakoukoliv novou myšlenku vítali. Upřímně řečeno mě ale naopak spousta lidí zrazovalo, já jsem se ale do toho nakonec pustil a vyšli mi vstříc i pořadatelé. Zas na druhou stranu se nemůžeme divit. Pokud na závody přivezeme auta, vezeme jim peníze, a potažmo i diváky.
Novou divizi je snadné protlačit, pokud má hlavu a patu. Pokud se přijde s projektem, který už „jakoby“ u nás funguje a dal by se zařadit do jiné divize, tak bych řekl, že je to dosti komplikované, neboť pořadatelé budou chtít novinku zařadit do jiných již fungujících divizí. Ale my jsme přišli s úplně něčím novým, což se nedalo zařadit nikam.
RC: Pojďme se podívat na zahajovací sezónu. Jistě se neobešla bez dětských nemocí. Jak bys ji zhodnotil z pohledu managera Cupu?
R.K.: Všechny nové cupy, nové výmysly mají vždy dětské nemoci. U nás se projevily praskajícími klouby. V Sosnové ne, ale třeba v Pace, přišly velké díry. Všichni závodníci však dojeli finále, takže bych řekl, že nakonec super. Tento problém je již vyřešen, tudíž všichni, kteří budou chtít závodit, budou již bez problému. Přes zimu jsme vylepšili ještě chlazení, které dělalo neplechu. Máme za sebou tři testy a dostali jsme se o cca 20°C dolů.
RC: Takže loňskou sezónu hodnotíš kladně?
R.K.: Já ji hodnotím velmi kladně a to z jednoho důvodu - nestal se nám žádný úraz a to je vždycky na prvním místě. Když jsi šéf takového podniku a jedeš poprvé do Paky a vidíš ten kopec dolů, tak si říkáš „ty vole“ a téměř celou dobu trneš. Když sedám do auta (divize 4) po kartcrossu, jsem psychicky vyřízený. Naštěstí to ze mě rychle spadne, uvolněním se a můžu sám závodit.
Druhý moment, který jsem opravdu nemohl rozdýchat téměř celý den, bylo Mistrovství Evropy v Přerově na mamutím skoku. V momentě, kdy přiletěl Michal Andrýs a Ondřej Šlechta na skok, jsem se sebral a z toho skoku okamžitě odešel. V podstatě o nic jiného v tu chvíli strach nemám, než o ty kluky.
RC: Na letošní sezónu je připraveno již 18 kártů? Předpokládám, že zájemců je mnoho. Stíháš uspokojovat poptávku?
R.K.: Kártů je 18 hotových a vyzkoušených. Zrovna minulý týden jsme Slávovi Ducháčkovi předali onen osmnáctý kousek, který byl v podstatě zamluven až na závod v Poříčí nad Sázavou, my jsme ho však stihli o dva měsíce dřív.
Poptávka je druhá věc - je, ale mi ji bereme trochu s rezervou, slibujeme jen to, co můžeme slíbit, né jako jiní. Musím zaklepat, že to co jsme přes zimu naslibovali do začátku sezóny, jsme i splnili.
Nyní už máme další tři zájemce na příští rok, s tím, že se určitě svezou na jednom až dvou závodech i letos. Nové Kárty však již mají zamluvené.
RC: Pověz nám, jak se normální člověk může stát závodníkem v Kartcrossu. Kolik to stojí, jak dlouho trvá realizace.
R.K.: První je si na našich stránkách přečíst informace, kontaktovat nás mailem anebo rovnou zvednout telefon a domluvit si schůzku. Nebo nás také lidé mohou navštívit na závodech. Druhá věc je, že člověk musí mít dobře rozmyšleno, jak je na tom časově a hlavně finančně. To jsou dva aspekty, s kterými se pracuje. Když je na tom člověk dobře časově a je trochu zručný, může si koupit stavebnici do vlastnictví. Pokud nemá čas, ale má peníze, může si pronajmout auta přímo od nás nebo doporučíme dalšího, který je pronajme. Důležité je nepočítat s tím, že přijde na pronájem řada hned – zájem je totiž poměrně veliký. S licencí a lékařskou prohlídkou dokážeme pomoci. Dá se říct, že pokud je volný Kárt, do týdne je vše připraveno.
RC: Jak vidíš budoucnost Kartcrossu? Budeš chtít, aby se jezdci účastnili i zahraničních podniků? Resp. budou s cupovou verzí stačit například Italům, Portugalcům, Španělům?
R.K.: Pokud lidé budou rozumní, nebudou se snažit podvádět a udrží Kartcross v nynějších finančních vodách, vidím budoucnost velmi dobře. Děláme pro to maximum. Snažíme se závodění cenově udržet a vynakládáme na to nemalé finanční prostředky.
RC: A jak to vidíš ve smyslu k expanzi do zahraničí?
R.K.: Myslím si, že Kárty u nás jezdí většinou lidé, kteří nejsou moc movití. Tím je zodpovězena i otázka zahraničí. Můj názor je, že do Portugalska nikdo s Kartem nepojede, protože výlet autobusem vyjde na sto tisíc korun. To se týká jiných divizí, nikoli Kartcrossu.
Co se týče zahraničí, třeba Itálie, která je od nás blíž, jsou naši jezdci již nyní konkurenceschopní. Polák zajel osmý, Šlechta desátý, a to trať v Maggioře jeli vůbec poprvé. Přitom jejich soupeři tam jeli již osmkrát, tudíž by mohli jet trať defacto poslepu. Já si myslím, že super výsledek a kluci dokážou zajet parádní výsledky.
RC: Každý cup má problémy udržet totožnou techniku. Jak budeš s tímto „bojovat“, když mají jezdci své stroje ve svých dílnách? Podle mne to bude zásadní k udržení divize v rozumných penězích.
R.K.: I toto máme vyřešené následovně:
- Motory - Zdeněk Havlík bude na každých závodech – pokud člověk nedodrží předpis, následuje 50 000 Kč pokuta + stop na tři závody!
- Tlumiče – máme mechanika od HP, na každý závod, který kdykoli vymění tlumič za rezervní (máme tři celé sady) a než člověk dojede rozjížďku, víme, zda je podvodník nebo ne. V případě, že je, okamžitě následuje 50 000 Kč pokuta, jede domů + stop na tři závody.
- Auto – máme své tři mechaniky, kteří koukají, sledují + disponujeme měřícími přípravky.
- Elektronika – je jednoduchá. Buď má člověk sériovou nebo počítač Ignitech. Já sám motám kabeláž a dělám elektroniku – vezmu si notebook a během vteřiny vím, zda je něco špatně nebo ne. V podstatě si člověk může ladit motor, ale nesmí mít pomocné věci.
RC: Jak stíháš závodit a ještě k tomu se starat o Kartcross? Já to nechápu... Co na tvé časové vytížení rodina?
R.K.: Je to dáno tím, že jsem schopen pracovat i 16 hodin denně. Za další, mám asi jednu z nejlepších part mechaniků. Ať vezmu Martina Medáčka, svého bráchu nebo Martina Jeřábka, prostě všichni kluci, i ti, co nám jezdí pomáhat na závody, i když mají rodiny, závody dýchají a žijí a bez těch to prostě nejde. To je můj velký stavební kámen, bez nich bych byl nahranej.
Druhá věc je rodina. Když máš klid doma a rodina tě podporuje, tak jde všechno. Když máš doma každý večer teplou večeři a manželka je schopná přijít do dílny a nejenom tobě, ale i všem mechanikům přinese svačinu, tak se úplně jinak pracuje a je to moc fajn.
