Uplynulý polský víkend dal Evropě dva šampiony ME v rallycrossu. V divizi D1 obhájil titul Sverre Isachsen a v divizi D1A poputuje pohár do Tatarstánu k Timurovi Timerzyanovovi.
Co o polském závodišti napsat a neopakovat se? To je těžké. Nejvýstižnější bude heslo: "Všechno v duchu starých tradic" Počasí nevyzpytatelné, vždy spíše do deště, ale opravdový přijde vždy až v noci, trať trochu vlhká, ale ne na mokré pneu, depo trochu pod vodou, organizace výborná, velmi dotěrní techničtí komisaři, návštěvnost tak nějak uspokojivá a výsledky finále nakonec jiné, než takové, jaké by člověk předpokládal dle kvalifikačních jízd.
V divizi D2 se sjel slušný počet 17 závodíků. No chvilku této divizi trvalo, ale tento počet je už o závodění. Co této divizi škodí, je jistá nejednoznačnost ve výkladu technických pravidel. Je to velká škoda, protože tento moment by mohl bránit dalším potencionálním příchozím jezdcům. O co konkrétně jde? Uložení motoru, uložení chladiče a v neposlední řadě elektronika, která umí spolupracovat se signálem GPS a na základě těchto informací ovlivňovat průběh motoru. GPS je vlastně téma, které jde napříč všemi divizemi.
Tempo závodu určovala na střídačku šestice závodníků. Habjorg, Enerberg, Častoral, Borseth, Tohill a Nottweit. Roman Častoral vyhrál sobotní etapu. To bylo zanmení pro konkurenci, která přes noc svá vozidla přestavěla, aby v neděli Romanův náskok smazala. To se povedlo a finále vrcholilo v těsném souboji. Štěstěna se rozhodla naložit na bedra Enerbergovi, Tohillovi a Habjorgovi. Ti obsadili stupně vítězů. Roman bere bramborovou medaili. Nejšťastnější se rozhodně jevil Habjorg. Letos teprve druhý start na ME a po druhé bedna.
Do Sosnové tak odjíždí bojovat 2 potencionální adepti na šampiona ME. Borseth a Tohill.
Divize D1A je sice zvyklá na vyšší počet závodníků, než je číslo 19, ale kvalitnímu závodění to nikterak v cestě nestálo. Pořadí bylo rovněž jako na houpačce. Čermák, Timerzyanov, Linnemann. To byla jména vyskytující se na špici kvalifikačních jízd. O to větším překvapením bylo, když do finále A promluvil muž postupivší z finále B. Andreas Bakkerud absolvoval se strojem zakoupeným od Jussi Pinomakiho premierový závod. Sžíval se s ním postupně, ale rychle. Ve finále A šel ze třetí řady dopředu jako šipka. To překvapilo všechny v četně Zdeňka Čermáka. Zatímco na čele se neohroženě usadil nikým neohrožovaný Timerzyanov, boj o druhé místo sváděl právě Bakkerud s Linnemannem až na cílovou pásku, kde je dělily doslova centimetry. Ty pak lépe hovořily pro Andrease. Zdeněk Čermák šel nešťastně brzy do jokeru, vrátil se z něj za Johansonem, který ho brzdil a zabránil mu tak promluvit do umístění na stupních vítězů. Zdeněk tedy stejně, jako Roman Častoral bere brambory.
V této divizi válčil ještě Jarda Kalný, Standa Šusta a Pavel Vimmer. Jarda zajel závod plný technických potíží, 6 polských bodů není zrovna štědrý příděl, ale podle posledních zpráv Jarda chystá do Sosnové malé překvapení v podobě nové evoluce Peugeotu, tedy 207.
Standa Šusta má Slomczyn rád. Na závodech zóny střední Evropy zde dokonce zvítězil. Vstup do závodu ME zde také naznačoval, že by se mohlo jednat o "vysoko položené" umístění. Okolnosti se pak ale trochu otočily ke Standovi zády. Nepodařilo se tak zopakovat získání loňských 10 bodů, ale bylo to o bod méně.
Pavel Vimmer se po závodu přiznal, že laborovali s nastavením podvozku a na ideální hodnoty přišli až před finále C. To se projevilo brilantní jízdou a od postupu do finále B ho dělilo jen předjetí Vaidase Navickase.
Do Sosnové odjede Timur Timerzyanov jako novopečený mistr. O druhou příčku se ještě může ucházet Zdeněk Čermák. Musí zvítězit a Rakhmatullin dojet nejlépe na sedmém místě. O příčku třetí se bude v Sosonové ucházet ještě Bakkerud a Kalný. Jsou to sice teorie, ale kdo ví?
Královská divize v Polsku vyhlíží vskutku královsky. Tedy především, když se jezdci rozhodnout zdejší uklouzaný povrch pojmout jako závod ve driftování. Mezi driftery víkendu patřil především Eriksson a Doran. Už od prvních volných tréninků by se mohlo zdát, že tohle je na této trati neefektivní. Liam Doran ale nakonec s tímto stylem bodoval a svou rozevlátost korunoval nádherným, letos již druhým vítězstvím.
Po startu finále A by ale na Dorana těžko někdo vsadil. Do čela šel totiž ze třetí řady vítěz finále B, Frode Holte. Během 4 kol si dokonce vybudoval nesmazatelný náskok. Ovšem Liam ho smazat dokázal. Liam se po návratu z jokeru musel napřed vypořádat s Erikssonem, tak trochu strkanice a pak už jel dopředu v naprosto zdrcujícím tempu. V předposledním kole si na Holteho vyšláp v nájezdu na cílovou rovinku a pak mu ještě trochu poodjel.
Tím, kdo na chumelenici po startu doplatil, byl Isachsen. Nějak se nevešel právě mezi Holteho a Dorana a vyjel z trati. Ovšem i tak mu páté místo stačilo k tomu, aby se do Čech přijel svézt už jako šampion roku 2010.
Takže? Za týden v Sosonové v hojném počtu! Proč? Souboj o šampiona v divizi 2, Jarda Kalný s novým vozem, porovnání Evropských závodníků s těmi nejlepšími z Čech, 30 aut v D1, 32 aut v D1A a 19 aut v D2 a dokonce přijede i Američan Foust. Co chceme víc? Snad jen závod důstojně uspořádaný na úrovni ME. To už ale není v moci závodníků!
