První závody s automobilem absolvoval Jan Skála dva dny po svých 14. narozeninách. Bylo to s Peugeotem 205 1,6 GTi na rozbahněné louce u Mladé Boleslavi v rámci hobby závodů. O sedm let později, tedy opět dva dny po svých 21. narozeninách odcestoval Honza s týmem Rallymedia do Anglie na svůj první opravdový závod mistrovství Evropy v rallycrossu. Tentokrát pilotoval o dvě generace mladší vůz Peugeot 207 Super 1600, jen počasí bylo velice podobné tomu z roku 2005.
Evropský šampionát v rallycrossu je v posledních letech velice populární, ale také velice náročný. Ve všech divizích se schází početná konkurence, která disponuje moderní a výkonnou technikou. Přáním a snem Jana Skály bylo pokusit se poměřit s těmito ostřílenými borci a zkusit si, na co má on jako pilot a jak vysoko může mířit se svým vozem.
Předsezónní testování proběhlo za sucha na prašné a rovinaté trati, v Anglii na okruhu Lydden Hill bylo vše jinak. Celý víkend se střídal slabší déšť se silnějším, vítr se proháněl po závodišti od rána do večera a šotolinová část se měnila v oraniště zpestřené kalužemi. Navíc byla trať vyloženě „na motor“, neboť její asfaltová část vedla proti prudkému kopci. Podle poslední startovní listiny měli pořadatelé v divizi Super 1600 přihlášených hned 30 aut, ale do Lyddenu se jich dostavilo „jen“ 24.
„Trať pro mě byla nová a docela jsem se na ni těšil. Některé pasáže se podobaly okruhovému závodění a bylo důležité držet čistou stopu. Na konci rovinek se dosahovalo vyšších rychlostí než třeba v Sosnové a zvlášt na mokru bylo třeba být hodně opatrný, protože v případě výletu na mokrou trávu už nebyla šance auto včas zastavit. Takto za mokra jsem jel naostro s dvěstěsedmičkou v podstatě poprvé v životě a tak jsem začal opravdu hodně opatrně.“
Mladý pilot vstoupil do závodů s respektem. Nejen k trati a konkurenci, ale také k nově připravenému vozu. Bylo toho najednou hodně, s čím se musel vyrovnávat, ale časy z volných tréninků dodávaly celému týmu na optimismu. Číslovka 14 se tak stala Honzovi na část velikonočního víkendu osudnou. Čtrnáctý dojel v obou volných trénincích a se ztrátou 1,592 vteřiny na prvního obsadil čtrnácté místo i v měřeném tréninku. První série rozjížděk se měla konat v neděli v podvečer, ale kvůli problémům se startovacím zařízením byla přesunuta na pondělní brzké dopoledne. Vzniklou pauzu využil tým mechaniků k nastavení a doladění auta.
„Na autě jsou nové brzdy a neměli jsme příležitost je někde na čistém asfaltu pořádně vyzkoušet. Byl hodně přebržděný zadek, stačilo se více opřít do pedálu a bylo to, jako bych zatáhl ruční brzdu. Tento problém jsme nakonec definitivně doladili před druhou rozjížďkou. Tréninky jsem projel opatrně, asi jako kdybych jel svůj první závod. Měl jsem pořád na mysli, že sezóna je dlouhá a první závod o konečném výsledku tolik nerozhoduje.“
V pondělí ráno bylo vše připraveno a Honza mohl nastoupit v klidu k prvnímu ostrému měření sil. Paradoxem je, že v divizi Super 1600 startovali piloti z 11 různých států a na startu první jízdy vedle Honzy stáli tři Češi a jeden Belgičan.
Jelikož měl časový harmonogram skluz, tak po dojetí všech divizí následovala ihned druhá jízda S1600. V té se na startovní rošt vedle našeho pilota postavili další dva Češi, Němka a Švéd.
„První rozjížďka byla hned na úvod docela záživná. Po průjezdu Jokeru Lapu jsem jel bok na bok s Jardou Kalným a do levé zatáčky, kde jsem byl na vnitřku, mi spadla levá noha mezi pedály a chvíli jsem nemohl brzdit. Hloupá chyba… Pak jsem v posledním kole udělal další chybu, které Jarda využil a předjel mě. V druhé rozjížďce už jsem chtěl zkusit přidat, ale opět jsem nadělal několik malých chyb a tak se to ve výsledku neprojevilo.“
Ve třetí sérii rozjížděk vybojoval náš pilot devátou příčku absolutně a navíc byl prvním ze všech Čechů. Po třech odjetých jízdách patřila Honzovi celkově 13. příčka, která zajišťovala start v C finále z nejlepší pozice, z polepositionu.
„Až ve třetí rozjížďce jsem byl s jízdou spokojený. Prohodili jsme přední pneumatiky za zadní a bylo to znát. Správně jsme načasovali Joker, který jsem projel hned po startu a měl před sebou volno. Pak už se mi dařilo jet vcelku rychle a bez chyb. Do C finále jsem šel z prvního místa a až do posledního kola jsem vedl. Pak se mi ale začalo mlžit přední sklo tak, že už jsem přestal rozeznávat asfalt od trávy. Mého motání se na trati využil Venca Veverka, který mě předjel. Upřímně, byl jsem za to rád. Chytl jsem se jeho červené rozsvícené mlhovky. Když svítíla jedna, jel jsem plný plyn, když se přidala dvě světla po stranách, tak jsem brzdil :-). Takto jsem finále dojel.“
Poslední řadu B finále tak obsadila trojice Čechů.
„Po celý víkend si startovací světla dávala na čas. Nyní ale blikla snad dříve, než stihl pořadatel zvednout ceduli s nápisem 5 vteřin. Opakovalo se to i v několika dalších finálových jízdách a mnoho závodníků zůstalo stát na startu. Hned jsem šel do Jokeru a přede mnou také Petrakovits s Shigabutdinovem. Oba dva ale udělali v úzkém místě hodiny a povedlo se mi je předjet. Poté už jsem si jenom kroužil svoje tempo po okruhu, nikdo se nepřibližoval ani nevzdaloval. Třetí místo v béčku mě těší i přes fakt, že je to první nepostupové. Já jsem spokojený!“
Třetí místo v B finále sice nepřineslo postup do A finále, ale přineslo cenných 8 bodů do hodnocení ME jezdců. V hodnocení poháru národů obsadili Češi třetí místo se 33 body za Nory a Švédy, tedy za praotci rallycrossu.
„S prvním letošním závodem jsem určitě spokojený. Před závodem jsem říkal, že budu spokojený, když auto večer najede vlastní silou na vlek, a že jsme k tomu přidali ještě osm bodů do hodnocení je určitě super. Chtěl bych ještě jednou moc poděkovat mým sponzorům, že mi umožnili jet Mistrovství Evropy, a mechanikům, že přichystali auto, se kterým po celý víkend nebyl žádný problém. Díky všem, kteří mi jakkoli pomohli.“
